Mystici a narkomani

A znovu útok milice. Chytili mě a Krasnoludka. Nacpali nás do antonu a vezou na Batorego. Ale nebili nás. Necenzurovaná slova padla jen dvakrát. Sotva za námi zaklaply dveře cely, začal do nich Krasnoludek tlouct tak dlouho, dokud nedostal papír a propisku. Začal psát žádost veliteli krakovské milice, aby na něm co nejrychleji vykonali trest smrti. Milicionáři se na něj chodili dívat, jak píše, a měli z něho velkou srandu. Ráno ho vzali a chtěli vyfotografovat do kartotéky. Neuplynulo ani půl hodiny a na celu vpadnul vyšetřovatel. – Michaljewski! Sbalte se! Zvedl jsem se jako opařený. Ve styku s milicí musí být člověk opatrný jako před divou zvěří, vteřina zpoždění, jediný nepromyšlený pohyb rozhoduje o nakládačce. Hnal mě do kanceláře jako berana, nutil mě do běhu. Čekalo tam už několik milicionářů i s Krasnoludkem. V poklusu jsme vyplňovali propouštěcí formuláře. Věci nám hodili v běhu. – Seber si toho schizofrenika! křikl na mě velící důstojník. – Nemohls říct, že tvůj kamarád není normální?!

Nebylo jednoduché dostat Krasnoludka z komisariátu. Zasekl se a křičel, že je plnoprávným občanem Polské lidové republiky a v souladu s ústavou žádá, aby na něm byl vykonán trest smrti. A síly měl dost! S pomocí dvou milicionářů se nám ho povedlo vyvléct z budovy. Teprve na ulici se přestal vzpouzet a šli jsme. – Co jsi tam vyváděl? zeptal jsem se ho, když jsme nastoupili do autobusu. – Normálně. Nechtěl jsem s nimi jít, ale řekli mi, že půjdeme na elektrické křeslo, tak jsem šel. Ukázali mi židli, na které se dělají snímky, řekli, že to je elektrické křeslo a abych si sedl. Ale já si ji prohlédl a nesedl si. Chybějí dráty, pánové, povídám jim. Vzali nějaké šňůry, přivázali je k židli a druhý konec dali do zásuvky. Já se položil na zem do kříže. Kopali do mě, ale já jsem nevstal, protože před smrtí je přece třeba se pomodlit. A to už nevydrželi a vyhodili nás z komisariátu.