Abstracts for Host 4/2007

Michal Sýkora
Bouøkové mraky civilizace

To nejlep¹í z britské prózy v¾dy dokázalo skloubit ètenáøskou pøita¾livost s hlub¹ím my¹lenkovým vyznìním. Bestsellery nemusejí být jen spotøebním ètivem, mohou být té¾ náplní akademické diskuse, ani¾ by muselo jít o diskusi odborníkù na paraliteraturu. Literatura, která nerezignovala na vyprávìní poutavých pøíbìhù, ale také literatura, která ví, ¾e jen poutavé pøíbìhy nestaèí. Atlas mrakù Davida Mitchella do této kategorie patøí také.

A vzápìtí u¾ sbírat støepy (rozhovor s Janem ©tolbou)

“Zdráhám se o tom mluvit, ale byl jsem osloven…” mohl by klidnì básník, spisovatel a jazzový hudebník Jan ©tolba (nar. 1957) parafrázovat název jedné ze svých statí z knihy Nedopadající d¾bán, která vy¹la na pøelomu roku v nakladatelství Torst. Pøesto¾e se necítí být kompetentní vyná¹et moudra o èeské poezii a s rozhovorem souhlasil s jistými rozpaky, nepøímo mi potvrdil názor, ¾e doká¾e fenomén èeské poezie nahlí¾et z mnoha úhlù pohledu tak, aby samotnému jevu nic neubral, a pøitom se o nìm dovìdìl co nejvíce. Aèkoli, jak øíká, vstupuje do textù jiných autorù “na divoko”, se svým pøístupem subtilního pomìøování perspektiv vytváøí ve svých esejích atmosféru i ve svých literárních textech neklidnou atmosféru, která pøedpokládá nezaujaté, pozorné ètení.