Můžeme něco změnit?

Někdy chtějí vlády cosplayovat nejtemnější období historie, jako v Polsku v roce 2016, kdy konzervativní administrativa vyhlásila domácí křížovou výpravu proti potratům a v roce 2020 dokonce vyšetřovala potraty.

Tento krok zmobilizoval gigantické davy a lidé houfně vyšli do ulic, vyzbrojeni cedulemi a věšáky na kabáty, aby dali najevo svůj hněv. Hlavním nástrojem veřejnosti v každém politickém systému, jak najít protilátku na vládní hloupost, je protest. Je to tak, vyjít do ulic může změnit zákony, přimět prezidenty k pádu a změnit osud národa.

Ale ve skutečnosti to není vždy tak slavné, jak to zní. Ano, někdy to může být pěkná horká polévka na Van Goghově obraze, ale často to může být skutečně dost nebezpečné a životu nebezpečné. Nejen mezi miliony lidí, kteří protestovali proti represivní vládě na náměstí Tahrír v Kairu v Egyptě v roce 2011, kde “násilné střety mezi bezpečnostními silami a demonstranty vyústily v nejméně 846 mrtvých a více než 6 000 zraněných”. Nejen na Euromajdanu protestech v ukrajinském hlavním městě Kyjevě v roce 2014, požadujících, aby Ukrajina přestala odpovídat ruskému politickému tlaku a místo toho se připojila k Evropské unii – což mělo za následek 108 obětí mezi civilisty a 18 mrtvých policistů poté, co vláda nařídila úřadům, aby zaútočily na vlastní lidi.

Násilí proti demonstrantům je součástí hry nejen v autoritářském Bělorusku, nejen v bojujících demokraciích v Gruzii nebo Moldavsku, ale také ve Francii, když se člověk snaží protestovat proti nové důchodové reformě a francouzská pořádková policie vás chytí..

Francouzi mají dlouhou historii studentských protestů, která sahá až do roku 1229. kdy se studenti vzbouřili poté, co byli na masopustní úterý vyhozeni z hostince, což vedlo k ničení a násilnostem.

Bouření, vzpoury a lidová hnutí se v evropských dějinách vyskytovaly vždy, ale teprve v osmnáctém století začínají nabývat podoby, kterou známe dnes, když se začínají objevovat odbory. Zavedly kolektivní vyjednávání se zaměstnavateli a začaly ovlivňovat vládní rozhodnutí v oblasti práce. Jejich masová hnutí jsou příčinou volných sobot a zavedení čtyřicetihodinového pracovního týdne. Byl to obzvláště krušný proces, který začínal na více než 100 hodinách týdně. Nebyl to však snadný úspěch. Právní změny šířící se v západní Evropě v roce 1870 posílily odborové hnutí a rozvinuly se aktivnější způsoby protestu. V té době také získalo na síle ženské hnutí, které rozvinulo zcela nové umění masových protestů.

Dnešní demokratické země mají zákony upravující a regulující přijatelné formy protestů a svoboda názoru, svoboda sdružování a svoboda projevu patří mezi základní práva. Existuje však mnoho rozdílů v tom, jak jsou tato práva realizována – nebo omezována napříč kontinentem.

Hosté:

Emma Reynoldsová je aktivistka za klimatickou spravedlnost, která již léta spolupracuje s rakouskými organizacemi CliMates a Fridays For Future a organizuje kampaně s mezinárodními organizacemi na ochranu klimatu a biodiverzity.

Yana Sliemzina je novinářka a spisovatelka působící v Charkově na Ukrajině. Pracuje jako redaktorka mezinárodní verze regionální redakce Gwara Media, která informuje o rusko-ukrajinské válce a společenských, kulturních a politických procesech v Charkovské oblasti.

Martin Bright je zatím jediným naším hostem, o kterém byl natočen hollywoodský film s názvem Úřední tajemství, podívejte se na něj! Pracoval jako novinář více než 30 let, byl redaktorem pro vnitřní záležitosti v Observeru a politickým redaktorem New Statesmanu a v současné době pracuje pro Index Censorship.

Protesty ve Francii: Francouzská pořádková policie zaútočila obušky na demonstranty uprostřed oznámení důchodové reformy

Protestující proti klimatickým změnám hází polévku na Van Goghův obraz

Proč se v Polsku konají obrovské protesty

Egyptská revoluce: Viděl jsem, jak se stalo nepředstavitelné

Majdanští mučedníci: deset let po krvavé revoluci v Kyjevě

Volání po změně: Krátká historie studentských protestů v Evropě

Standard Time talk show S2E08: Freedom’s Footsteps

Tvůrčí tým

Réka Kinga Papp kotva

Daniela Univazo spisovatelka a redaktorka

Merve Akyel umělecká ředitelka, Eurozine

Szilvia Pintér producentka

Priyanka Hutschenreiter projektová manažerka

Julia Sobota titulky a překlady

Zsófia Gabriella Papp digitální producentka

Management

Judit Csikós finance

Réka Kinga Papp šéfredaktorka

Csilla Nagyné Kardos administrativa kanceláře

Video štáb

Reedy Media z Krakova

Gergely Áron Pápai DoP

Postprodukce

Nóra Ruszkai střihačka videa

István Nagy vedoucí střihač videa

Milán Golovics střihač dialogů

Art

Victor Maria Lima animace

Hudební téma Crypt-of-Insomnia

Translated by

Co-funded by the European Union