Identita bez národa

Nejnovější číslo časopisu Glänta shromažďuje úvahy o historické a současné kurdské identitě. Hostující editor a švédsko-kurdský autor Agri Ismaïl píše: “Při absenci zastřešujícího příběhu, který národnímu lidu poskytuje národní stát – společného příběhu země – se Kurdové snažili vytvořit jednotnou identitu.”.

Plynulé, ale pevné

Elif Sarican předkládá historický přehled kurdského národa a nastiňuje významné politické události, které ovlivnily měnící se identitu obyvatelstva. S odkazem na výzkumy antropologů Edmunda Leache a Fredrika Bartha z dvacátého století Sarican píše, že kurdskou identitu lze chápat jako “dynamickou, schopnou přizpůsobovat se měnícím se okolnostem”. Současně “esencialističtější pohled na etnicitu” také sjednocuje kurdský národ. A “přijetí jak fluidního, tak fixního pojetí identity”, ačkoli se to zdá být rozporuplné, umožňuje rozptýlené společnosti “odolávat asimilaci” a “bojovat o existenci a uznání”, píše Sarican.

Hnutí za kurdskou svobodu, které Sarican popisuje jako alternativu k regionální vládě Kurdistánu podporované Spojenými státy a Velkou Británií, odráží tuto nekonformní, rezistentní tendenci. Hnutí, které staví do popředí osvobození žen, usiluje o nápravu patriarchátu zakořeněného v kurdské společnosti. Nezávislé rozhodovací orgány pro ženy, které mohou vetovat smíšená fóra, odrážejí ideologii, která se staví proti hegemonickým mocenským strukturám. KFM překračuje hranice tradičního národa a má potenciál vyzvat zbytek světa k přehodnocení moci, tvrdí Sarican: “duch Kurdistánu – duch svobody a sebeurčení – má potenciál vzkvétat daleko za geografickými hranicemi historického Kurdistánu.”.

Etická osamělost

Barzoo Eliassi píše o trpké realitě bytí bez státní příslušnosti ve světě národů. Ve svém výzkumu, který vychází ze sociální práce, se zaměřuje na teorie identity a sounáležitosti, které prezentuje spolu se svědectvími kurdské diaspory.

Jelikož jsou Kurdové často registrováni jako Turci, Íránci, Iráčané nebo Syřané, je obtížné tuto populaci sledovat, a to jak v současnosti, tak v historii. Kurdská migrace do Evropy začala v 60. letech 20. století v důsledku válečných konfliktů na Blízkém východě, vedených ze všech stran, a evropské poptávky po pracovních migrantech. Eliassi tvrdí, že tato rozsáhlá migrace byla klíčová pro položení základů politizované kurdské identity: “kurdská otázka” se vyvinula v problém “nadnárodního charakteru”. Kurdové, kteří dnes ve Švédsku protestují a dožadují se uznání ze strany politiků, však zůstávají nevyslyšeni.

Eliassi spojuje tento nedostatek mezinárodního uznání s termínem Jill Staufferové: “etická osamělost”: forma společenské opuštěnosti způsobená neschopností národů začlenit národy bez státní příslušnosti. Neznalost evropské levice o potlačování Kurdů na Blízkém východě je důkazem této izolace. ‘V muslimském světě jsou kurdské požadavky na samosprávu vnímány jako imperialistický nebo sionistický pokus o podkopání pomyslné sociální soudržnosti států, kde jsou Kurdové podřízeni arabské, turecké a perské nadvládě,’ píše Eliassi.

Postkoloniální zkušební pole

Agri Ismaïl jako devítiletý sledoval vysílání CNN o válce v Perském zálivu a poznal hlas Jamese Earla Jonese jako hlas Dartha Vadera, který mezi zprávami hlásil: “Tady CNN”. Jonesova přítomnost, píše Ismaïl, dodala mediálnímu zpravodajství, které už tak zobrazovalo válku jako “reality-TV”, filmový efekt, zprostředkovávající pocit převahy americké armády. ‘Technologická převaha byla tak obrovská, že se o válce nedá říct, že by se vůbec odehrála – tato ultramoderní válka byla předem vyhraná’.

Ismajl popisuje Kurdistán jako testovací místo válečných technologií. Režim Saddáma Husajna zde testoval rakety a chemické zbraně, které neměly dostatečnou přesnost pro vedení války a děsily kurdské obyvatelstvo. Během íránsko-irácké války byly na kurdském území rozmístěny miliony vysoce moderních nášlapných min vyrobených v Itálii. Dnes “jsou celá pole pokryta malými červenými trojúhelníky, které byly umístěny v rámci programu OSN pro boj proti minám v Iráku – varovnými znameními, že země už nám nepatří, ale že ji dobyly stroje”, píše Ismaïl.

Představa Kurdistánu jako pohraničního území, otevřeného pro válečné experimenty, vychází z dehumanizačních tendencí vnějšího světa vůči Kurdistánu a z toho, že Kurdové jsou zobrazováni jako necivilizované, barbarské obyvatelstvo, tvrdí Ismaïl. Co se však děje kolem, to se děje: jak identifikovali Aimé Césaire a Michel Foucault, kolonie jsou pouhým testovacím polem předtím, než kolonizátoři použijí technologie na vlastních lidech. Vozidla odolná proti minám, vyvinutá americkou armádou během války v Iráku, lze nyní nalézt u amerických orgánů činných v trestním řízení.

Recenze: Märta Bonde

Translated by

Co-funded by the European Union